PATŘÍ MEZI ŠPIČKOVÉ PRÁCE ČESKÝCH ARCHITEKTŮ. NEVÍDANÁ ŘEŠENÍ, NEVŠEDNÍ MATERIÁLY A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ TAKÉ FUNKČNOST JSOU ZÁRUKOU SPOKOJENOSTI KLIENTŮ, KTEŘÍ TOUŽÍ PO ORIGINÁLNÍM A ZÁROVEŇ UŽIVATELNÉM INTERIÉRU. DANIELU POLUBĚDOVOVOU JSME NAVŠTÍVILI DOMA A STEJNĚ JAKO PŘI PROHLÍDCE JAKÉKOLI JEJÍ PŘEDEŠLÉ PRÁCE I ZDE NÁS OKOUZLILY JINDY ZANEDBATELNÉ PRVKY A DETAILY.

V současné době jste na mateřské dovolené, ale vím také, že se částečně věnujete pracovním povinnostem. Jak se dá skloubit práce maminky a architektky?

Popravdě řečeno velmi těžko. Nebýt rodiny a především babiček, které někdy fungují na plný úvazek, tak by to asi nebylo možné. V současné době nepracuji na 100 %, vybírám si takové projekty, které jsem v této situaci schopná zvládnout a které neomezují příliš mé soukromí.

Pracovala jste v ateliéru D3A. Jaké máte plány do budoucna? Vrátíte se zpět, nebo zamýšlíte něco nového?

Momentálně pracuji sama, jsem na volné noze a žádnou změnu zatím neplánuji. Chci tomu nechat volný průběh. Teprve až začnu pracovat na­ plno, se ukáže jak dál. Záleží také na tom, kdo mne se svou zakázkou osloví, a teprve v dané chví­li se rozhodnu, jestli budu pokračovat sama nebo s nějakým týmem. Pořád se něco děje. Stále mne oslovují noví zákazníci, proto to nechávám otevřené.

Zmínila jste nové zákazníky. Dokázala byste nějak charakterizovat své klienty?

Myslím si, že jsou to lidé, kteří chtějí něco jiného, než jim běžný současný trh nabízí, nebo už mají vyhraněnější estetické cítění. Někdo se při realizaci s architektem učí, někdo už je dál a je mu jasnější, co chce jak z hlediska estetických dojmů, tak z praktické stránky věci. Pokud to tak není, občas se stane, že spolupráce není možná.  Samozřejmě se snažím vyjít zákazníkovi maximálně vstříc, ale stále se pohybuji mezi určitými mantinely toho, jak to cítím já.

Kdybyste byla v pozici zákazníka, podle čeho byste si vybírala architekta nebo designéra?

Já bych si určitě vybírala podle realizací. Tam přesně poznáte, jestli budete schopni se spolu s architektem naladit na stejnou vlnu. Předešlé práce vypovídají o všem. Poměrně snadno si můžete říct, ano, takhle nějak bych to chtěla. A pokud ne, tak myslím nemá smysl do studia volat. Jestliže má architekt svůj specifický rukopis, nemusí vám jeho práce vyhovovat.

Máte nějaký svůj manuál nebo postup práce? Čím při nové realizaci začínáte, co je podle vás stěžejní?

Začínám prostorovou rozvahou. To, co má v daném prostoru ve finále vzniknout, v něm musí dobře fungovat. Všechno ostatní se pak od toho odvíjí. Snažím se ke každému zadání přistupovat, co nejméně komplikovaně. To znamená (pokud mluvíme např. o rekonstrukcích) respektovat základní konstrukci prostoru a zachovat co nejvíce původních prvků. Nemá smysl jít proti srsti toho, co už je dané a v pořádku.

Navrhujete také solitéry, které jsou více než originální, ale zároveň funkční. Kde čerpáte inspiraci pro tuto práci?

Abych se přiznala, tak opravdu nevím. Mám určité zadání, které si v hlavě pomalu zpracovávám. Není to o tom, že dlouhé hodiny a hodiny sedím s tužkou v ruce u stolu a snažím se něco vymyslet. Takové nápady často přicházejí v naprosto odlišných situacích.   

Ing. arch. Daniela Polubědovová

- narozena 14. listopadu 1968
- vystudovala Fakultu architektury na ČVUT
- od roku 1997 pracovala v ateliéru D3A, nyní je na volné noze
- spolu s architektem S. Fialou spolupracovala na projektu Muzo centrum, který získal v roce 2000 ocenění Stavba roku a Čestné uznání primátora hl. m. Prahy. V roce 2001 byl tento projekt nominován na ocenění European Union Prize for Contemporary Architecture Mies van der Rohe Award
- v roce 2002 získala Cenu novinářů, udělenou na III. přehlídce českého designu v rámci výstavy Art & interior za lehátko Kurnk Shopa