Moderní dům, v němž nyní bydlíte, je malý architektonický skvost a interiér jste si zařídil způsobem, který považuji za velice vkusný. Kam se poděly sklony ke zlatým toaletám? Prošel jste snad nějakou metamorfózou?

Za prvé: toaleta není ze zlata. To je oblíbené mediální zjednodušení vyplývající z neinformovanosti. Zlaté jsou jen odpadní trubky. Zvolil jsem ten materiál záměrně jako metaforu mého vztahu k bohatství.Peníze (nebo zlato) totiž nejsou cílem, ale prostředkem. Stejně jako odpadní trubky jsou jen pouhou cestou, kterou odejde vše, co zbude ze skvělého jídla, které jsme si užili. Své k svému.

Vám ten nelichotivý mediální obraz vážně nevadil? Nikdy jste neměl potřebu uvést ho na pravou míru?

Ve svých novinách jsem kdysi zaměstnával pět set sedmdesát novinářů. Novinářskou obec tedy důvěrně znám... A znám i její limity. Jsou značné. Noviny, které o mně píšou nesmysly, bych například mohl koupit a z novináře, který ty nesmysly napsal, udělat nezaměstnaného. Jsem nesmírně vytížený člověk. Řekněte mi, kdo by tím ztrácel čas?

Dalším tématem, které se často objevuje v souvislosti s vaším jménem, je rolls-royce. Prý jste ho nikdy neřídil. Nelákalo vás to například ve chvíli, kdy by vás nikdo neviděl?

Ani v takové chvíli bych si za volant nesedl. A kdyby, přiznal bych to. Rolls-Royce nemůžete řídit sám. Když vidím majitele tohoto vozu, jak sedí za volantem, je mi ho líto. Je to šašek, který si hraje na bohatého. Této kategorii lidí říkám "nové peníze", rychlozbohatlík. Rolls-Royce musí vždy mít svého řidiče. To je filozofie.

Sedíme před kuchyňskou sestavou značky Siematic, k jejíž filozofii patří i to, že si ji kupují zejména majitelé takzvaných starých peněz, tedy lidé, kteří jsou bohatí už v několikáté generaci. Hledáte při zařizování solidnost a tradici?

Jistě. Například také proto jsem si vybral pohovku od firmy Rolf Benz. Němci už dnes zvládají design stejně jako Italové nebo si dokonce najímají italské designéry, ale kvalitu si drží stále vysokou. Je to stejné jako u vozů: značka je důležitá, ale kvalita je klíčová.

Co pro vás bylo klíčové při výběru bytu kromě lokality, velikosti a výhledu?

Úložné prostory. V mém bytě je třiatřicet metrů skříní. Jsem jako každý druhý, takže potřebuji ukládat věci. Moje skříně vytvářejí decentní plochy lesklých stěn. Nenarušují bydlení, a přesto slouží.

Dětský pokoj jste ale určitě nezařizoval.

Podceňujete mě? Zařizoval. Jenže největší oříšek v něm nebylo zařízení, ale klimatizace. Byla totiž hlučná, takže jsem řešil adekvátní odhlučnění. Klimatizace také zajišťuje optimální vlhkost, kterou mohu nastavit pro každý pokoj podle přání. Mám devítiletou dceru a ideální podmínky v dětském pokoji považuji za samozřejmost. V přízemí má ještě k dispozici jakousi hernu, aby měla své "pubertální" soukromí.

Stejně bych se rád vrátil k vašemu vozu, respektive k těm, které stojí dole ve společné garáži. Je tam několik ferarri a lamborghini. Vážně jste po takovém autě netoužil?

Ani náhodou. Víte proč? Z takového vozu nemůžete inteligentně a elegantně vystoupit. Když z něj lezete, vždycky vypadáte jako idiot.

Máte pravdu, takové auto si může pořídit člověk ve dvaceti, když ještě pružně vyskočí...

Ano, ve dvaceti má člověk ještě právo vypadat jako idiot.

JUDr. Fidelis Schlée

• první soukromý advokát před rokem 1989
• zakladatel Sdružení čs. podnikatelů
• spoluautor zákona o soukromém podnikání a daňových zákonů
• autor a nakladatel osmi knih o soukromém podnikání
• vydavatel novin a časopisů
• majitel střední školy, Anglo-německé obchodní akademie
• člen Světového ekonomického fóra v Davosu