Stavba, klasický archetyp podélného venkovského stavení se sedlovou střechou, byla původně součástí malé zemědělské usedlosti s dvorem, výminkem a hospodářskými budovami, část však dnes již patří jiným majitelům. Západní průčelí sousedí se silnicí stoupající do kopce, na východní straně se pozemek rozšiřuje v malou travnatou plochu, která je využita jako zahrada.

Majitelku poutá k místu osobní vztah, a proto se rozhodla ctít charakter vesnice a navázat na hodnoty, které nejsou na první pohled vidět, na odkaz prarodičů. „Chtěli jsme vybudovat moderní bydlení, ale zachovat výraz valašské dřevěnice,“ vysvětluje na úvod. „Proto jsme chtěli ponechat tradiční tvar a použít dřevěný borovicový plášť. Časem zestárne, zešedne a získá vzhled typický pro zdejší stodoly.“

Rekonstrukce probíhala ve dvou etapách. V devadesátých letech vyrostla na historických základech, které zaujímaly obdélník o rozměrech 5 x 21 m, nová přízemní zděná stavba s dřevěným krovem. Mladá dvojice, která „převzala štafetu“ ve fázi hrubé stavby, se rozhodla zvýšit hřeben střechy, vybudovat nový vstup a obytné podkroví a dát domu modernější ráz. S tímto úkolem se obrátila na architekta Pavla Mudříka.

Tradice zvenku SE JAKO MODERNÍ i zevnitř STO PADESÁT LET

Ačkoliv interiér domu působí velmi moderně, vnitřní uspořádání domu vyrůstá z původního historického základu, ověřeného staletími života na venkově. Střední část podélné dispozice zaujímá předsazený vstup, z této zóny se vchází do chodby, hygienického zázemí a obytných místností. Funkci moderní „světnice“ zastává obývací pokoj spojený s kuchyní, který se obrací do východního průčelí, směrem do zahrady. Na obytnou světnici navazuje krytá dřevěná terasa, která za hezkého počasí rozšiřuje obytný prostor a přidává mu novou dimenzi odpovídající současnému životnímu stylu.

Na opačné straně, v západní části domu, se nachází pokoj pro hosty s vestavěným úložným prostorem, osvětlený bočními okny. „K tradičnímu vzhledu samozřejmě patří okno ve štítové stěně, v tomto případě by ale vedlo přímo do ulice a ubíralo tak rodině soukromí,“ vysvětluje architekt. Podkroví sleduje obdobný dispoziční rozvrh, ve štítech se nacházejí ložnice, střední část zaujímá pracovna a průchozí koupelna, osvětlená shora prosklením střechy. Dům je částečně podsklepen, původní sklípek je přístupný venkovním schodištěm a slouží jako úložný prostor.

Světlo a barvy zvětšily prostor

Protože architekt respektoval nejen tvar a proporce, ale i rozmístění a velikosti oken původního stavení, fasády se obešly bez velkých prosklených ploch charakteristických pro moderní architekturu.

Požadavek na prosvětlení interiéru je dostatečně kompenzován otevřením a vzájemným propojením všech místností, celý vnitřní prostor, s výjimkou technického a sociálního zázemí, tvoří jednolitou spojitou nádobu bez zbytečných dveří, a světlo tak může volně procházet ze severu na jih, shora dolů. Potřebný jas mu dodávají výrazné, kontrastní teplé barevné odstíny.
„Barvy jsme vybírali společně s architektem. Přízemí má nízký strop, chtěli jsme jej opticky zvětšit a rozzářit.

Jsem velmi ráda, že jsme se shodli na mé oblíbené žluté barvě,“ chválí si hostitelka. „Interiér jsme zařizovali tak, aby byl nadčasový a domácnost vyžadovala co nejméně údržby. Proto jsme volili zcela jednoduché tvary, hladké povrchy a dostatečně trvanlivé materiály, abychom v následujících letech nemuseli nic měnit a ani opravovat. Velká část zařízení byla vyrobena na míru s výhledem užívání na celý život.“

Více článků o domech naleznete na www.mujdum.cz

text: Jitka Pálková, foto: Daniela Dostálková