Budoucí majitelé se s již zpracovaným stavebním projektem obrátili na společnost DESIGN by DONLIĆ, aby se ujala návrhu interiéru. „Týden před zahájením realizace stavby považovali celkem logicky za včasný termín," vzpomíná architektka Ivana Dombková a pokračuje: „Stál před námi náročný úkol vyřešit bydlení v domě s příliš velkou zastavěnou plochou, příliš malou plochou obytnou, s velkým podílem prakticky nevyužitelného prostoru, podle mého názoru nelogickými funkčními vazbami, zbytečně složitým půdorysem.

"Život v takovém domě ani zařízení takového interiéru jsem si nedovedla představit, " vysvětluje Dombková. "Budoucí majitelé však měli dost odvahy zahodit minulost a pár dní před plánovaným příjezdem bagrů na pozemek začít znovu prakticky od začátku. Tak vznikla v našem ateliéru zcela nová studie. Celkový tvar domu i geometrický výraz zůstaly zachovány, ale bylo třeba přeorganizovat vnitřní funkční schéma a obalit je novou formou, dům dokonce výrazně zmenšit, zkrátka nezůstal kámen na kameni," prozrazuje autorka projektu.

Jasně čitelná architektura

Majitelé si chtěli kromě pohodlného provozu užít také hodně slunce, volného prostoru a propojení hlavní obytné části se zahradou. „Silné osobnosti potřebují jednoznačné věci, proto jsem nabídla těmto svým klientům jasně čitelnou, ale nikoliv triviální architekturu. Sami si zvolili elementární, téměř  černobílou, velmi silnou a kontrastní barevnost, která se k ní skvěle hodí," domnívá se Dombková.

Dispozice zděného domu je založena na principu přímých návazností a otevřených průhledů jednotlivými funkčními zónami, které mají také přímou vazbu na terasu a zahradu. Ústřední bod tvoří vstupní hala přesahující do druhého podlaží. Hlavní linie pohledu (a také hlavní dispoziční osa) směřuje přes společnou obývací část s kuchyní, jídelnou a sezením ven na zahradu a do krajiny, druhá vede v kolmém směru prosklenou stěnou přes průhledový krb do bazénové části, opět otevřené do zahrady. Od vstupu je vidět i do suterénu, kde se nachází „večerní" zóna - vinný sklep, prostor k promítání filmů a technické zázemí domu.

Barevná a pocitová rovnováha domu

Nedílnou součást kompozice představuje také barevný přechod od tmavých intimních prostor (suterén, zázemí u bazénu, koupelny) ke světlým (obývací pokoj, jídelna, ložnicová část). Výběr materiálů je pak určitou analogií, napohled tvrdé hladké a lesklé povrchy se střídají s matnými, strukturovanými a měkce vyznívajícími.

V tmavých zónách se uplatňují materiály s „tvrdším" výrazem, především antracitové břidlicové obklady a dlažby, ve společné obytné části vládne kontrast tmavé a světlé (podlahu pokrývá lesklá bílá dlažba, nábytek má hedvábně lesklé povrchy z tmavé dýhy, sedí se na měkké kůži), ložnicová část s větším podílem přírodního dřeva se vyznačuje jemnějším a teplejším charakterem. Vnitřní optické propojení všech prostor v domě pak zajišťuje barevnou a pocitovou rovnováhu, prozářenou všude pronikajícím denním světlem.

Čisté tvary bez zbytečných detailů

Čistota tvarů a souhra navzájem srovnaných či přesně do sebe zapadajících linií je vlastní jak celkové architektuře, tak zařízení interiéru domu. Stejně jako se za naoko lehce působící kreací baletky skrývá spousta dřiny, skrývají čisté tvary bez zbytečných detailů promyšlená a často náročná technická řešení. Vzdušné schodiště může budit dojem, že se jednotlivé stupně volně vznášejí v prostoru jedině díky speciálnímu statickému schématu řešení (schodiště nesou boční, rovněž zavěšené stěny, do nichž jsou stupně zapuštěny). Svítidla mají podobu zářících bodů a linek integrovaných ve stropě, protkaném spletí elektrických kabelů a dalších zařízení. Své tajemství mají i jednotlivé nábytkové kusy a další technická zařízení v domě.